Císařská falc v Chebu
Její politický a umělecký osud.
Valdštejnské slavnostní hry přilákaly v létě k letošnímu výročí Valdštejnova zavraždění do Chebu tisíce lidí. Uprostřed velké zříceniny císařské falce naslouchají slovům básníka a osud velkého politika a generála je na hodiny uvádí ve vytržení. Potom si ještě prohlížejí základy onoho malého domku, v němž byli oné vražedné noci zabiti Valdštejnovi důstojníci. Hradní velitel Gordon je se záludným úmyslem pozval do svého domu nahoře na hradě. Ze základů lze ještě dobře rozpoznat pokoj, v němž se odehrála krvavá lázeň i arkýř, který je pečlivě vyobrazen na soudobém obrazu zavraždění (v městském muzeu). A v děsivé vzpomínce na ony hodiny vraždy opuštějí zříceninu: Valdštejnův ponurý osud přesahuje pro většinu přes tyto zdi. Takový zážitek je příznačný: Cheb není slavný kvůli štaufské falci, ale kvůli vraždě z roku 1634.
Ale přeci spočívá vlastní sláva města Chebu v činech Štaufů, kteří zde za Barbarossy začali stavět svou východní falc. Po jedno století byla chebská falc jedním z nejdůležitějších míst štaufské říše vůbec. Často – a nejraději v zimě – se zde zdržovali císaři a králové, nejdříve Barbarossa, potom hrdý, moudrý Jindřich VI., který pak tak mladý musel zemřít pod jižním sluncem, když se pokoušel podřídit tehdejší svět německému císařství, – hrdý a duchaplný Friedrich II., který hrozil zničením papežství, – potom jeho nešťastný syn Jindřich, který o vše přišel povstáním proti svému otci, a Konrád a ještě Konradin, než táhnul na jih, aby smrtí zpečetil svůj boj o sicilské dědictví. Jedním z nejdůležitějších míst říšské politiky byla tehdy chebská falc. Odsud mohl být kladen odpor východní koalici, do které se právě tehdy znovu spojily saská, duryňská, česká a také bavorská knížata, a která trvale ohrožovala jihozápadní císařství. Cheb byl klíčovým postavením pro východní oblast – a čím významnější pro západoevropskou politiku východ byl, tím důležitější byl také Cheb. K nohám falce vyrostlo v tomto století město Cheb, důležité překladiště německého zboží na východ a naopak východních produktů směrem do vnitřku říše, které čile obchodovalo s Norimberkem. Později se změněné obchodní a vůbec světové uspořádání posouvalo stále více na východ. Zastavení města Chebu a hradu, jehož význam pro říšskou politiku stále klesal, české koruně – za Ludvíka Bavora roku 1322 – bylo konečně politickým upevněním celkové situace. A nikdy od té doby nebyl Cheb vyplacen. Habsburkové stále pevněji připoutávali Cheb ke své korunní zemi Čechám. Po zrušení staré říše zůstal Cheb český. Ve vzpomínce na někdejší velikost se ptáme: jak vypadalo to, co dnes stojí nahoře na kopci nad řekou Ohří v troskách, co můžeme ze staveb vyvodit o životě a zvycích onoho velkého německého císaře? Když přicházíte dolů z hor, z výběžků Krušných hor, Smrčin a Šumavy k údolí, kterému vládne chebská falc, zdraví shora s kopce, který příkře stoupá nad údolí Ohře, zřícenina starého paláce s bohatými arkádami, které umožňovaly daleký výhled z císařského sálu na krajinu. Přímo nad skalami na kopci stojí zdi nádherné velké budovy. Severovýchodní části kopce dodává napjatou podobu. Za ním se objevuje kaple, ještě zachovalá, vážná budova tvaru velkého bloku. Dříve vedla z císařského sálu přímo k hornímu patru kaple dřevěná galerie, aby panovníkovi zprostředkovala přímý přístup. Kulatá věž, která stojí před palácem – na svahu, má původ v pozdější době než stavby falce, byla postavena v 15. století, když falc již byla zahrnuta do městského opevnění. Od města, tedy od jihu, má člověk z hradu úplně jiný dojem. Kopec zde docela přímo splývá s dále zvlněnou krajinou. Právě zde ale dříve byla útočná strana: tady od jihovýchodu hrozil nepřítel. Tak musel být vykopán široký a hluboký příkop, který chránil hrad, ještě než se před ním rozprostřelo město. Nad zdmi příkopu se vzdorovitě vypíná „Černá věž“, výrazný prvek na kopci jako nejsilnější opora celého hradního útvaru. „Černá věž“ je nazvána podle barvy kamene: z velmi velkých, pečlivě otesaných bloků čedičové lávy, která byla nalámána ze sopečného kužele, čnícího blízko Chebu – Komorní Hůrky. Přes 20 metrů vysoká, 8 metrů ve čtverci – tedy v obvyklých rozměrech německého stavitelství hradů – tak zde ční jako svědek válečných dob. Její spodní část je na této straně obestavěna opevňovacími kasematy, která zde byla Habsburky založena v 17. století jako nové opevnění. Jejich červené cihlové zdivo se prudce odráží proti černi čedičových bloků. Z této strany působí tedy falc ještě docela jako obranný útvar, zatímco naproti se jeví jako skvostná stavba. A zde narážíme na první jak politický tak stavebně historický problém: byl Cheb zároveň obrannou a výstavní stavbou? Byly hrad a palác postaveny ve stejné době? – Jen z kunsthistorických pramenů se tato otázka nedá vyřešit. Hrad je postaven ve velmi typickém stylu, jaký byl obvyklý od roku 1100 do 13. století. Ze stavebního stylu, materiálu a formy se jeho stáří dá určit jen velmi nepřesně. Budovy falce, palác a kaple, mohou být podle prvků, které se na nich objevují, časově určeny vcelku přesně, stavba paláce mohla být zahájena okolo roku 1180. Z kunsthistorického hlediska mohly tedy být věž a palác postaveny současně. Proti tomu ale hovoří jiná úvaha, která je mnohem jednodušším způsobem, než jak ji zde smíme uplatnit, vyjádřena již v názoru lidí: „Černá věž“ je starší než palác. Tato úvaha zní: měl si Barbarossa pro svůj velký mocenský rozmach, kterému falc měla sloužit, vybrat místo, které se ještě proti nepříteli muselo bránit tak silnou obrannou věží? Nebo obecněji vyjádřeno: nádhera vždy následuje obranu. Tak by tedy bylo v případě Chebu nutné předpokládat, že „Černá věž“ stála již před stavbou falce, to znamená, že zde na kopci nad řekou Ohře již před Barbarossovou dobou vládl krajině velký hrad a že Barbarossa tento starý hrad přestavěl na svou falc. Tak o tom zpravují také staré kroniky a vysvětlují také, jak Barbarossa starý hrad získal do svého majetku: ještě před svou volbou na německého krále se oženil s dcerou tehdejšího hradního pána, markraběte severní župy Diepolda I. a dostal Cheb jako věno. Toto vylíčení ale připravilo badatelům tvrdý oříšek: Barbarossa – nyní německý král – se totiž tři roky po své svatbě s vohburgskou Adélou zase nechal rozvést, ale věno si ponechal! Tento problematický příběh byl mezitím vyřešen: Barbarossa Cheb nedostal jako věno ke svatbě s Adélou, ale mnohem později jako dědic svého zesnulého strýce, vévody Friedricha z Rothenburgu roku 1167. A tato skutečnost nám otevírá pohled zpět na dějiny starého hradu na Ohři. Odkdy patřil Cheb k území říše? Od doby okolo roku 500 sídlili na tomto území Germáni, jedno až dvě staletí po jejich odchodu – možná jen částečném odchodu – se na této půdě usídlili Slované. Říšská ústava Karla Velikého ještě území horní Ohře nezačleňovala. Hraniční marka ležela dále západněji. Namáhavou osidlovací prací se tenkrát Němci pomalu posouvali od Dunaje podél Šumavy severovýchodním směrem. Tato východní hraniční marka, bavorská severní župa, patřila k Bavorsku, spravovala jí ale markrabata, která své oprávnění k úřadu – jako hraniční stráž – stále upevňovala. Nabburg a Cham byly přičleněny, postupně – asi tak okolo roku 1000 – Němci postoupili až k území Odravy. Hradní systémy vždy označují do té doby dosaženou hranici. Když Jindřich II. táhnul proti Čechám, aby rozbil hrozící východní svaz Polska a Čech (1004), není ještě o Chebu žádná zmínka. Teprve roku 1061 se jméno Cheb poprvé objevuje v listině. Zda se z tohoto označení dá předpokládat opevnění Chebu, je velmi nejisté, neboť zdejší území na něj ještě nebylo zralé. Teprve okolo roku 1100 za mocného markraběte Diepolda II. mohlo být horní Poohří s konečnou platností přičleněno do severní župy. Od roku 1125 se jméno Cheb také častěji objevuje v listinách, důkaz že zde tenkrát muselo být silné opevnění, tedy hrad. Tento svéhlavý markrabě Diepold hrál v politice zásadní roli: byl mezi těmi, kteří podnítili Jindřicha V. k povstání proti jeho otci Jindřichu IV. Tak byla nyní říšská hranice proti Čechám bezpečně chráněna, severní župa, kolonizační území bavorského kmenu, byla posunuta až k hřebenům pohoří, v Chebu ještě za řeku Ohři. Diepold své panství hrozivě zvětšil, hrozivě pro království, které se již neodvážilo prosadit nárok na nově získané území jako říšskou půdu. Když ale tento markrabě zemřel (1146), nastal okamžik, kdy mohlo království nárok na „léno“ uplatnit: Konrád III. sem vtrhnul, rozdělil zemi mezi různá hrabata, nejdůležitější území na hranici, tedy Chebsko, si ale sám ponechal a dal je potom svému synu Friedrichovi z Rothenburgu. Od něj je později zdědil Barbarossa. Velký Hohenštaufovec je tedy nedostal jako svatební věno. Jeho manželství s Adélou Vohburgskou mělo ale také politické pozadí: předpokládá se, že tento sňatek měl znovu usmířit vyděděný dům Vohburgerů s Hohenštaufy. A skutečně se synové velkého Diepolda objevují i po rozvodu císařského manželství jako věrní členové družiny štaufských císařů. Cheb ale zůstal štaufský. A Barbarossa z něj vystavěl falc. Tak začíná nová kapitola v dějinách Chebu. Jaký byl starý hrad, lze vyvodit jen srovnáním typických hradů 12. století s některými výsledky vykopávek. Doba jeho postavení je stanovena okolo roku 1130, protože předtím nemohl být Cheb tak silně opevněn. Hradní opevnění – jak pro 16. století dokládají stará vyobrazení – se mohlo již tehdy táhnout po severním a západním svahu kopce k hradnímu vchodu v jihozápadním rohu hradu, kde zbytky starých zdí, které byly později zahrnuty do kasemat, dávají tušit starou opevněnou bránu. Ve východní části území hradu bylo roku 1911 odhaleno velké slovanské pohřebiště. Zdá se tedy, že zde dříve nestály žádné větší budovy hradu. Teprve Barbarossa zde nechal postavit svou falc. Roku 1932 a 1933 byly (1) poblíž na severním svahu a v západní části přibližně ve středové linii celého území odhaleny základy silných kulatých věží, které byly, jak se zdá, spojeny silnou zdí. Z vykopávek je zřetelné, že západní z obou kulatých věží byla vytlačena „Černou věží“. „Černá věž“ je tedy mladší než tyto dvě věže. Protože posledně jmenované musejí být připsány falci dřívějšího hradu, nemůže být zároveň k této předchůdkyni falce počítána „Černá věž“, neboť mezi stavbou prvního hradu a stavbou falce neleží tolik času, kolik předpokládá sled tak velkých obranných staveb. Závěr tedy je, že „Černá věž“ byla přeci jen postavena teprve při zřízení falce. Tato podivuhodná skutečnost je podložena ještě jinou úvahou. Nový vchod falce vnitřně jako systém souvisí s „Černou věží“. Takový systém pozorujeme v německém stavitelství hradů teprve v době okolo roku 1200. A přemístění vchodu z jihozápadu obvodu na toto dále východně položené místo bylo nutné teprve při zřízení nové falce, která potřebovala monumentální vchod. Tak se tedy musíme držet toho, že stavitelem dnešní „Černé věže“ je Barbarossa, že tedy pokládal za nutné opatřit svou falc ještě obrannou budovou. Obrana a reprezentace tedy rovnoměrně určují typ falce Hohenštaufů. Předchozí hrad, soustavu dvou věží (2), můžeme tedy připsat velkému markraběti Diepoldovi, který zde okolo roku 1130 postavil k obraně nově získaného chebského území opevnění. Kde lze předpokládat obytnou budovu tohoto prvního německého hradu na kopci nad Ohří, zůstává nejisté. Nejvýhodnější místo by byl severní okraj, kde jako ochrana působí severní svah. Možná stála na místě nyní opět v základech vykopaného „Kuchelhausu“ (15. století), tedy přímo západně od místa, na němž byl později postaven nový palác. Možná byla ještě po jeho postavení používána v nové falci jako hospodářská budova. Šikmá poloha západní stěny paláce by tak získala vysvětlení. Protože ale na tomto místě nebyly nalezeny pražádné hluboké základy, naopak vcelku netknutá země, v níž byly odhaleny zbytky zemnic ze slovanského a možná ještě dřívějšího období, musíme být v tomto směru zdrženliví. Obytná budova mohla také stát mezi oběma silnými kulatými věžemi. Na západním a jižním okraji území mohly při zdech stát ještě jiné hospodářské budovy starého hradu, jak zde také ještě v době falce mohly být zachovány nebo nově postaveny. Pohřebiště na východě bylo tedy tímto prvním německým hradem ušetřeno a z obvodu hradu vyčleněno silnou zdí. Německý stavitel hradu tedy zachoval stav, ve kterém byl předtím založen jako slovanské hradní sídliště (9. až 12. století), jak dokazují zbytky střepů a celkové uspořádaní. Na tento velký německý hrad nastavěl nyní Barbarossa svou falc. Uzemí bylo osídleno. Čistě obranné hrady mohly být posunuty dále na východ, falc na Ohři mohla být přeměněna k honosnému a přitom obranyschopnému mocenskému rozmachu. Toto bylo totiž odjakživa smyslem císařské falce: panovníkova moc již nepotřebovala chránit hradem, mohla nyní působit velkým přepychem. Okázalost panského sídla zavedl do německého stavitelství Karel Veliký. V Nymwegen, Cáchách a Ingelheimu postavil své velké falce, všechny tedy právě na oné velké středové ose své říše, která byla dána Rýnem. Velký, sloupořadími obstavěný dvůr: na jedné straně císařský palác, na druhé císařská kaple. Imperium a sacerdocium byly v tomto stavebním typu sjednoceny, jako výraz teokratické ideje bohem dosazené vlády na zemi. Sálští potom znovu přijali monumentální stavitelství: v 11. století postavili falc u Goslaru, oporu jihoněmeckého království v znepřátelených sasských zemích. Znovu po více než sto letech přijímá starou myšlenku velkého Karla Barbarossa: všude po své říši staví své honosné falce, symbol znovu vzniklé císařské vlády. Začíná v zemi svého původu, Elsasku. Hagenau a potom Lautern vidí vznikat první falce. Linie je vedena dále na východ: přepychově je postaven Norimberk. Potom se stavění falcí rozvíjí na severozápadě: Nymwegen je obnoven, je postaven Kaiserswerth na Rýnu. Tato severní linie je vedena dále: Goslar vzniká v novém lesku, okolo Harce vzniká několik falcí. S rostoucím významem východního území říše musely být obě linie falcí prodlouženy na východ. Výstavba Chebu je jakoby spojila do klínu, který vyčníval na východ. Nyní chápeme důležitá hlediska, podle kterých Barbarossa vybíral místa pro své falce. Cheb patří do systému Barbarossových falcí jako důležitá čelní pozice. Předvídavá moudrost, se kterou byla právě zde falc založena, se ukazovala téměř po jedno století, když se právě na Ohři musely vyřizovat mocenské posuny mezi Štaufy a Welsery. Klín falcí s Chebem na špici držel od sebe domu Štaufů nepřátelsky nakloněné moci a posouval jejich vliv na východ. Falc viděla v těch dobách přepychově vydržovaný dvůr a nádherné knížecí sněmy. Dokončena byla ale teprve za Friedricha II., asi okolo roku 1220. Duch tohoto panovníka, který do sebe na Sicílii načerpal kulturu celého světa, můžeme nejspíš vnímat v uměleckém vyjádření, zvláště císařské kaple. Vzdorovitý hrad, postavený na místě starého, zachovává bojový charakter, na němž teprve mohlo vzniknout přepychové sídlo. Skrze širokou bránu s halou, která byla chráněna velkou věží vedle, se vjíždělo do prostorného dvora falce. Stáje a hospodářské budovy mohly stát v západní části. Východní byla vyhrazena velkým budovám. Tam jste od vchodu narazili nejprve na kapli. Stála před palácem, takže polovina jeho průčelí jí byla zakryta. Je ještě dobře zachovalá. Zajímavé na ní je její rozdělení do dvou pater, která jsou vzájemně propojena otvorem v mezistropu. Toto rozdělení je opět podmíněno teokratickým systémem středověkého císařství: spodní kaple byla určena pro družinu panovníka, v horní kapli se panovník sám účastnil mše svaté, která mohla být sloužena buď nahoře nebo dole. Pozdně románské umění tuto základní myšlenku dále rozvinulo. Spodní kaple – musí se do ní sestoupit po několika schodech – působí těžkým zemitým dojmem. Na silných sloupech spočívá těžká klenba. Ornamentika hlavic se jakoby s námahou vrývá do těžké žuly. Když vystoupíte do horní kaple, obklopí vás jiný svět: zahnutá, ostře žebrovaná klenba se klene nad štíhlými sloupy, z oblasti oken hrají bohatá světla, v kúru se zatáčí postranní arkáda a vzniká dojem tělesné lehkosti. Tupou těžkost ze spodu, která otvorem působí i nahoře, shledáte překonanou. Bohatá figurální ornamentika zdobí hlavice sloupů a konzole, sloupy a ostění oken. Všechny zdobené části jsou z mramoru. Zdi byly dříve asi bohatě pomalovány, na spodních částech visely výšivky a koberce. Přímo do tohoto horního prostoru vedla dříve ze sálu paláce dřevěná galerie. Mramorovým portálem na západní straně sem vcházel panovník, jeho příchod zdravili zpěváci. Zde v královské kapli byly také podepisovány listiny, které určovaly dějiny říše. O stavebních dějinách této kaple se vedlo mnoho sporů. Zdálo se, že dojem, kterým působí spodní kaple, vůbec časově nesouhlasí s tím, kterým působí kaple horní. A skutečně: dole si člověk připadá jako v dobách vrcholného románského slohu, nahoře ale již jako v době zralé gotiky. Proto se také předpokládalo, že horní kaple byla postavena o století později než spodní, třeba po požáru, který roku 1270 proměnil v popel skoro celý Cheb. Rudolf Habsburský prý nechal horní kapli znovu postavit ve zralých formách své doby. Proti tomu mluví fakt, že jednotlivé prvky v horní kapli ještě mají plně románský charakter. Proto se myslelo, že pouze klenba pochází z opětovné výstavby. Ale i proti tomu byly předloženy důkazy: nikde nelze rozpoznat stavební „šev“ mezi lodí a klenbami. Naopak jsme mohli zjistit, že stavební ornamentika horní kaple patří stejné škole jako ta v dolní kapli. Přestávka ve stavbě tedy vůbec nemohla trvat tak dlouho. Přehled románských dvojitých kaplí ukazuje, že takový rozdíl v prostorovém charakteru spodní a horní kaple byl úmyslným efektem těchto pozdně románských malých budov: kontrast nízké, těžce klenuté spodní kaple a lehké a elasticky oblé horní kaple měl pohnout myslí, nadpozemské postavení panovníka mělo být zřejmě vyjádřeno uvolněným prostorem nahoře. Tento rozdíl sám tedy neukazuje bezpodmínečně na časové rozdíly ve stavbě. V Norimberku stojí na hradě velmi podobná dvojitá kaple: v ní je protiklad mezi spodním a horním prostorem vyjádřen přinejmenším stejně silně. A Norimberská kaple byla, jak se zdá, postavena bez většího přerušení stavby. Výzkum jednotlivých prvků podává další vysvětlení. Spodní stejně jako horní kapli prostupuje stejný styl: můžeme jej odvodit z Alsaska. Tam vykazují mnohé kostely na hlavicích a patkách až do detailů stejnou ornamentiku. Tuto ornamentiku můžeme pozorovat již na arkádách budovy paláce. To znamená: od počátku stavby falce zde v Chebu pracovala hornorýnská stavitelská škola. To není vůbec pozoruhodné: Štaufové považovali Elsasko za své podstatné území. Tam nechali hodně stavět. Někdo ze stavitelské školy, která tam byla doma, byl povolán do Chebu, aby zde postavil falc. Tím je tedy objasněno místo původu chebského uměleckého stylu. Tento odkaz dovoluje také další vysvětlení zvláštností chebské architektury, zejména architektury kaple. Lehká a veselá klenba horní kaple, kterou si dříve badatelé neodvážili datovat do doby zřízení falce, má v Elsasku obdoby. Mnoho tamních kostelů vykazuje zcela stejné energické klenby s žebry již v této době (okolo roku 1200). Tak tedy musíme také z tohoto hlediska předpokládat, že mezi postavením dolní a horní kaple nedošlo k žádné příliš dlouhé přestávce. Dolní kaple se začala stavět současně se stavbou paláce nebo krátce poté. Politické zmatky potom okolo roku 1200 zapříčinily, že další stavba vázla. Teprve za Friedricha II. byla postavena horní kaple. Její prostorový charakter se velmi dobře hodí k nám známému uměleckému vkusu tohoto velkého a vysoce vzdělaného císaře. Vždyť to byl on, kdo v Gelnhausenu(3), Wimpfenu a Seelingenstadtu nechal postavit císařské falce. Nyní ještě popis velké stavby paláce, hlavní budovy falce. Od působivého vchodu k němu vedla hlavní osa – podél kaple. Do spodního patra se vstupovalo po strmě vedené rampě. Zdá se, že od dolního vchodu vedlo jakési venkovní schodiště k hlavnímu portálu v horním patře, právě k onomu vchodu do sálu, od kterého vedla galerie ke kapli. Toto uspořádání poschodí nalézáme i u starších falcí v Goslaru a Braunschweigu. Hrázděné patro, které je vidět na vyobrazeních z 16. a 17. století, pochází z pozdějšího 15. století. Spodní patro bylo na této straně napůl zapuštěno do země, proto zde také nemělo vůbec žádná okna. Několik překlenutých představeb může být pokládáno za topné komory. Protože zcela určitě měla tato velká budova paláce, ve které císaři obzvláště rádi pobývali v zimním období, výborné topná zařízení: v topných komorách byl vyhříván vzduch a potom byl kanály přiváděn do jednotlivých místností. V paláci v Braunschweigu bylo možné tato topná zařízení dobře zrekonstruovat. Palác v Chebu, obrácený na sever, takové ústřední topení obzvláště potřeboval. Spodní patro bylo rozděleno do dvou velkých sálů, které byly dále podélně rozděleny řadou podpěr, možná přes arkády. Na severu a východě měly okenní otvory, které v poměrných odstupech prostupují šířku zdiva. Dnes jsou zde vidět i jiné otvory: ty byly vytvořeny teprve později – částečně jako střílny. Tyto sály byly možná určeny pro družinu. Stáje, jak se předpokládalo – byly stěží umístěny pod císařským sálem, pro ně byly bezpochyby k dispozici vlastní budovy stájí na velkém nádvoří. To, jestli z tohoto spodního podlaží vedlo schodiště do horního, nelze zjistit. Předpokládá se ale, že ne. Služebnictvo se mohlo dostávat do císařských komnat a do sálu z přístavby. Hosté a osoby připuštěné k audienci vstupovali do sálu hlavním vchodem. Horní poschodí zabíral z velké části císařský sál. Tři velké arkády v severní stěně a malé ve východní stěně označují jeho polohu. Tento velký sál byl rovněž dále rozdělen řadou podpěr, které podpíraly stropní trámy. Císařova sedačka stála na východní straně – tam okno vybočuje ze středové osy. Nádherně zdobené okenní arkády nechávají dovnitř bohatě proudit světlo. Jejich sloupy z mramoru se zdobenými hlavicemi a patkami dodávaly velkému sálu půvabný ráz. Proti povětrnostním podmínkám byly chráněny závěsy nebo těžkými okenicemi. Proto lze předpokládat, že sál měl okna také na nezachovalé jižní stěně, i když jen malá, protože tam výhledu bránila kaple. Na velký sál přiléhaly na západě dvě velké místnosti, jistě určené pro samotného císaře. Okna ve dvou vrstvách nad sebou a arkýře se záchody v obou pokojích nechávají ještě při dnešním stavu, který již nevykazuje žádné mezistropy a příčky, jasně rozeznat velikost místností. Také z těchto místností byl výhled do údolí a na pohoří táhnoucí se na severu. Lze poznat, jak tenkrát v lidech zcela nový vztah k přírodě budil chuť ji zahrnout do bydlení. Jižně před pokoji vedla, jak se zdá, chodba. To je pozoruhodná novota v paláci v Chebu. Starší paláce ještě systémy chodeb uvnitř domů neznaly. V Chebu si chodbu vynutila určená rozdělení. Již jsme hovořili o hospodářské budově, která musela být na západě připojena na palác. Zda jí lze považovat za starou obytnou budovu hradu Vohburgerů, která byla zachována pro takový účel, nebo za přístavbu postavenou při stavbě falce, nelze rozhodnout. Jisté je, že taková přístavba musela obsahovat kuchyně a hospodářské prostory pro chod dvora a možná ještě obytné místnosti. Z této přístavby bylo zapotřebí spojení do císařských komnat a císařského sálu. Protože toto spojení nemohlo být vedeno skrze císařské komnaty, bylo nutné pro něj vytvořit vlastní chodbu, která vedla přímo z přístavby přímo do sálu a krom toho umožňovala přístup do císařských komnat. Tak došlo v Chebu poprvé v dějinách německé monumentální světské stavby k zavedení tohoto důležitého prvku, jehož další rozvoj měl být tolik významný pro uspořádání světských staveb. Protože od této jednoduché chodby vede ve vývoji přímá linie až ke skvostným schodištím období baroka. Ve falci v Gelnhausenu ), která následuje chebskou, je tento stavební prvek již proveden daleko bohatěji. Zda byly vnější strany chodby – na jižní straně – také již v Chebu zdobeny arkádami, nelze zjistit. Příslušná vnější zeď se v dnešním stavu ukazuje jako velmi špatně postavená. Ukazuje to již i starý plán z roku 1694. Možná byla chodba v Chebu skutečně postavena jen dočasně, i když se dá předpokládat, že by stavitelé tuto stěnu směrem do dvora, tedy vlastně výstavní stěnu, postavili obzvláště nádherně. Ale v tom spočívá další inovace, kterou přinesl chebský palác. Obrátil svou nádheru hlavně směrem ven do volné krajiny. Všechny dřívější paláce měly arkády a zdobné prvky vůbec na vnitřní straně, tedy obráceny do dvora. V Chebu poprvé vystupuje hlavní ozdoba na vnější straně. To nemusí znamenat, že proti ní byla vnitřní strana zanedbána. Možná chebští mistři postavili svou stavbu skvostně do všech stran. A tak dohnali ve světské stavbě to, čeho náboženská stavba: bazilika již dosáhla: na všechny strany stejně utvořené, nestranně se představující jádrové stavby, která nevyzdvihuje pouze své průčelí, ale ukazuje se blokovitě do všech stran. Skutečně německá idea, která překonává římský typ průčelí. Německá světská stavba byla v tomto duchu beze zbytku uskutečněna teprve v době pozdní renesance. Možná byl Cheb první vlaštovkou v tomto směru. Velký dvůr mezi budovami byl asi volný. Jen studna, důležitá a potřebná část hradu a falce, byla možná zařízena velkolepě (4). Již tenkrát pravděpodobně vytvářelo útulnější dojem několik stromů, které byly v působivém kontrastu s velkými stavbami. Na tomto místě se tedy konaly honosné dvorské sněmy Hohenštaufů. Zde se při císařových návštěvách, které často trvaly dlouho, hrnuly zástupy tvořené výkvětem německého rytířstva a německé kultury vůbec. Zejména za velkého Friedricha II. a pak za jeho tvořivého ale nerozvážného syna Jindřicha zde v Chebu asi panoval bohatý duchovní život. Říšská politika zde docházela závažných rozhodnutí. S upadáním moci Štaufů – 1150 umírá Friedrich II. – ale vyhasínal také význam Chebu jako klíčového místa říšské politiky. Přemysl Otakar II. jej na dlouho obsadil. Rudolf Habsburský jej ještě znovu získává pro říši. Následují přesuny sem a tam. Vlastnictví hradu a také města, které je již velmi rozrostlé, je stále ještě vysoce ceněno. Jsou vytvářeny snahy dostat Cheb jako léno, aby si je potom dotyčný mohl úplně ponechat. To udělal také Jan Lucemburský, český král: nechává si Cheb jako léno připsat od německého krále Ludvíka Bavora za svou pomoc při jeho bojích o trůn (1322), a tím je Cheb pro říši definitivně ztracen, neboť již nikdy nebylo léno znovu vyplaceno. Habsburkové totiž dokázali chytrými opatřeními zahladit státoprávní příslušnost Chebu k říši. Cheb se stal českým městem. Hrad je zahrnut do habsburského opevnění proti západu. V roce 1634 se tady nahoře na hradě odehrála hrozná událost: Valdštejnovi důstojníci, které jako hosty pozval hradní velitel Gordon, jsou v jeho domě – totiž v přístavbě k paláci – zavražděni. A dole ve městě se obětí vrahů stává sám Valdštejn. Nové opevnění Chebu vneslo po třicetileté válce potom znovu na falc, již odkázanou chátrání, čilý stavební život. U starých budov falce se stavitelé omezovali na podřadné opravné práce. Zvláště palác, na nějž bylo v 15. století nastavěno ještě jedno hrázděné patro, byl asi již velmi zchátralý. Kaple sloužila občasně jako skladiště střelného prachu. Stavební život se týká jen kasemat, která jsou nyní vedena na jihu: cihlové stavby v tehdejším opevňovacím stylu. Na západě je nasypán vysoký svah, na nějž je do pozice umístěna baterie. Půda na tento násep je získána prohloubením příkopu na jihu. Pod svahem byly možná zasypány různé starší a novější budovy falce a hradu, totiž hospodářské budovy. Také Gordonův dům, přístavba na palác, padl náspu za oběť. Teprve roku 1932 byly znovu odhaleny jeho základy. (5) Mezi staviteli opevnění se okolo roku 1700 setkáváme s nejznámějšími jmény českého baroka: Leuthnerem, Dientzenhoferem, Orsinym. Opevňovací stavitelství bylo základem, na němž se mohlo rozvinout velké barokní stavitelství. Většina barokních mistrů začínala jako stavitelé opevnění. Jako takoví právě také prodělali své – většinou vojenské – vzdělání. Přeměna na pevnost vzala falci mnoho uměleckých půvabů. Neohrabaná kasemata obklopují stavby z románského období a nenechávají již zcela vyniknout jejich honosnosti. V 18. století se palác stále více rozpadal. Ale i později bylo vynaloženo příliš málo péče na zachování staveb. V 19. století bylo restaurováno několik věcí na kapli, palác byl již odsouzen k zániku. Roku 1895 přechází zřícenina falce do majetku města Chebu, kterému od této doby přísluší starat se o to, co se zachovalo. Ještě dnes nás velkolepě z údolí Ohře oslovuje ruina budovy paláce. Dvojitá kaple je obstojně zachovalá: krása jejích prostor nás může nadchnout ještě dnes. „Černá věž“, jejíž silné zdivo nepoškodilo sedm staletí, stále ční v neporušeném stavu. V této zřícenině nás zdraví honosná památka našich dějin. A když se vydáme ji obdivovat, nejedná se o slídění po starých pamětihodnostech, ale o obohacení dnešního života. Z kamenů, které necháváme promluvit, chceme znovu oživit ztracené cíly národa, které je kdysi postavily a uspořádaly svět do vznešené podoby. 6) 1) Vykopávky mohl autor provést se stavebním úřadem města Chebu, společně se státním archeologickým ústavem a státním památkovým úřadem pro Čechy díky zprostředkování zemského konzervátora prof. dr. Kühna. 2 ) Možná je severní kruhová stavba věžovitou kaplí, jaká bývá často na hradech, zvláště v osadách. 3 ) Již před Gelnhausenem byla podle mého mínění chebská inovace dodatečně (okolo roku 1185) převzata krátce předtím postavenému paláci na Pražském hradě (2. polovina 12. století). 4 ) Z podnětu Valdštejnských slavnostních her roku 1934 postavena v nové podobě, okolní pozemek upraven k lepšímu architektonickému uspořádání prostoru. 5) Vykopání základů tohoto „Gordonova domu“, dříve zvaného „Kuchlhaus“, se uskutečnilo díky velice zasloužilému ochránci chebských pamětihodností, krajskému radovi dr. Karlu Sieglovi, řediteli archivu ve výslužbě. 6) Srov. autorova díla: „Dějiny hradu a falce Cheb“ (Geschichte von Burg und Pfalz Eger, Deutsche Akademie, München 1934). „Císařská falc Cheb“ (Die Kaiserpfalz Eger, Deutscher Verein für Kunstwissenschaft), Berlin 1934.
(Schürer 1934)
PORTÁLY MĚSTA CHEB
OFICIÁLNÍ WEB MĚSTA CHEB
TURISTICKÉ INFOCENTRUM
NADAČNÍ FOND HISTORICKÝ CHEB
KULTURNÍ CENTRUM SVOBODA
ZÁPADOČESKÉ DIVADLO CHEB
MĚSTSKÁ KNIHOVNA V CHEBU
Sdílet
ADRESA
Webové stránky
