Palác

Palác Dnes jsou zachovány jen vnější zdi k okapu. Jižní stěna je rozpadlá. Dvouposchoďová obytná a pevnostní stavba dlouhá 47,5 m a 12,8 m široká (hrázděné horní patro přistavěno nejdříve v 15. století). V přízemí byly místnosti služebnictva, místa na topení a pravděpodobně vězení. V příčné ose dělila zeď dvě místnosti, v podélné ose nesla řada opět trámový sloup, ležící na stranách na výstupcích zdí. Krakorce ukazují na pozdější snížení. V horním poschodí označují velká sdružená arkádová okna slavnostní sál: tři skupiny pěti oken k severu, dvojité okno na východ. Dvoulodní plocho pokrytý sál měří 24,5 x 9,8 m; jeho vchod byl na západní straně. K němu přiléhají byty, přístupné spojovací chodbou ze dvora k přilehlé hospodářské budově. Ze zachovalých oken na severní stěně se dá rekonstruovat rozdělení: Místo kaple s biforiem a okrouhlým oknem (dokazuje to kříž na biforiu); reprezentativní komnata s krbem, záchodový výstupek, okrouhlé okno a biforium; druhá malá místnost s krbem, záchodový výstupek a okrouhlé okno a třírohá spojovací místnost bez okna k vedlejšímu hospodářskému traktu. Důležitá novinka tohoto paláce je, že se otvírá reprezentativně navenek (předtím nalezneme jen v Norimberku). Jeho průčelí vede přes severní kamenný úpad hradní skály bez přechodu z obranné zdi a otvírá se nahoře pravidelným řazením nádherných arkádových oken v trůnním sále. Tyto elegantní kulaté oblouky na štíhlých mramorových sloupech, z nichž přecházejí čtyři ozdobné hlavice do šířky zdi, činí vzdorovitou obrannou zeď pohledným průčelím. Že se na ni nasazují nepravidelně okna a záchodový výstupek obytných komnat ukazuje, jak byl tento nový typ vnějších průčelí ještě nevyzrálý. (Hlavice sloupů byly částečně v 19. stol. obnoveny). Význam: Jedna z prvních Barbarossových falcí. Trůnní sál a obytné komnaty jsou spojeny pod jednou střechou a spojeny chodbou a současně tvoří vnější reprezentativní průčelí.

(Kunst 1992,583-4)

Palác býval nejhonosnější stavbou, určenou k zasedání říšského a dvorského sněmu a mnohým slavnostním příležitostem za přítomnosti panovníka. Dnes je z paláce zachované jen obvodové zdivo. Na jeho severní zdi je patrné rozdělení stavby na dvě části. Celou východní polovinu zabíral slavnostní sál, jehož severní stěnu směrem k Ohři prosvětlují tři pětidílná románská okna s mramorovými sloupky. V čele sálu je dvojdílné okno, dělené rovněž mramorovým sloupkem s trapézovou hlavicí. Jižní zeď vlastního paláce nestojí a není jediný podklad pro představu o jejím členění. Zbylo pouze žulové ostění portálu původního vchodu uprostřed jižní fronty budovy, vedoucího přímo do slavnostního sálu. Podle členění západní části severní zdi lze usuzovat na to, že tato polovina domu byla rozdělena na dvě komnaty. Pravidelně se zde opakují románská okénka domácích kaplí, komíny od krbů, vstupy do arkýřových prevétů, vysunutých na krakorcích a kruhová větrací okénka vysoko u stropu. Přístup do komnat byl z chodby podél jižní stěny, ve které jsou dodnes dva okenní otvory a jedny zazděné dveře, slabě patrné na vnitřní straně. Dnes otevřené průhledy v obou západních koutech objektu jsou druhotné. Kamenné krakorce po celém obvodu stavby ukazují výšku trámové podlahy, podepřené dřevěnými sloupy uprostřed. Suterén byl původně ve svahu a až do 15. století nebyl využíván. Jen malá střílnová okénka, symbolizující obrannou funkci vnější zdi, zajišťovala větrání. Přístupný byl po dřevěných schodech v jihovýchodním rohu velkého sálu. Ve druhé polovině 15. století došlo k významným stavebním úpravám. Svažité dno suterénu bylo srovnáno a upraveno na maštale se zázemím, v popisu ze 16. století se zde uvádí zbrojní sklad. Přístup sem byl prolámán pod hlavním vstupem do sálu a z nádvoří k němu musela být vykopána svažitá rampa. Vykopaný materiál byl použit k planýrce v suterénu u vnější zdi. Zde byla při archeologickém výzkumu zjištěna obrácená stratigrafie, ve které se středověká keramika nacházela pod starší slovanskou. Pod komnatami v západní polovině byly umístěny kamenné a cihlové kruhové spižírny, které odkryl v roce 1911 berlínský architekt Julius Ernst Jonas. Okolo hradu byl vybudován parkán městského opevnění, ke kterému patřily dvě bašty, Skalní a Mlýnská věž. Nad palácem bylo postaveno hrázděné obytné patro. To však během dvou staletí zcela zchátralo a v roce 1740 muselo být i se střechou strženo. Při barokní přestavbě v 18. století byly podélné zdi paláce, zbavené vnitřní vazby a zatížené z jedné strany nasypanou zeminou, zpevněny opěrnými pilíři. Palác však zůstal ruinou a úplný rozpad zbrzdilo jen konzervování zdiva koncem 19. století.

(Šebesta 1998)