Hradní brána

Gordonův dům

„Sklenáři Thomanu Vogelovi za práci na hradě v místnostech, kde byla provedena exekuce, zaplaceno 7 zlatých 42 kr. za sedm oken.“ Tato účetně střízlivá zpráva z knihy městských výdajů v roce 1634 k nemilosrdnému pobití valdštejnských důstojníků na chebském hradě vyznívá dnes přiléhavěji než množství pozdějších legend a moritátů, které našly v této hrůzostrašné události vhodné a přitažlivé téma. I když důvody, okolnosti i průběh úkladného vraždění v Chebu byly dostatečně popsány a doloženy, vznikaly neustále spory o místo, kde se tato krvavá hostina na hradě vlastně konala, neboť mnoho zpráv by ji rádo v romantizujícím duchu umístilo do odpovídajícího prostředí rytířského sálu paláce. Regionální badatelé se proto snažili přispět jak k objasnění detailů o Valdštejnově konci v Chebu, tak doložit místo činu na hradě a využít jeho přitažlivosti pro návštěvníky. Těch bylo v roce 1930 už na 25 000, ale pořád nemohli vidět onu pověstnou hodovní síň, označovanou v dobových relacích o chebské exekuci jako místnost s arkýřem. Kde ji ale hledat? Z pramenů i vyobrazení hradu a města byly doložitelné větší stavební úpravy i přímo na hradě po požáru města v roce 1472.Tehdy byla také přistavěna k paláci jednopatrová, hrázděná hospodářská budova s hradní kuchyní, podle které se ujalo označení domu Kuchelhaus. Přístavba zároveň sloužila jako obydlí velitele města a hradu. Tím byl v roce 1634 skotský plukovník John Gordon a svou účastí na spiknutí dal vlastně vzniknout novému přejmenování na Gordonův dům. Přesnější podobu a půdorysné rozměry domu bylo možné zjistit ze zachovaného plánu z roku 1694 a o jeho stavu o 33 let později informovala zpráva purkrabího v tom smyslu, že „obytná budova je odsouzena k úplnému zpustnutí“. U domu již chyběla půlka střechy, vchody byly rozpadlé a pouze v přízemí zůstala část dřevěného obložení, na kterém bylo vidět ještě „zbytky krvavých skvrn“ z pověstného masakru. Po barokní přestavbě hradu pak již nebylo po Gordonově domě ani stopy. První pokus o jeho odkrytí podnikl v roce 1911 arch. Jonas v souvislosti s výzkumem slovanského pohřebiště v blízkosti kaple. Štolou se mu podařilo proniknout do míst, kde mohl pod několikametrovou vrstvou hlíny, navezenou sem z příkopu a využívanou jako plošiny pro baterii děl ovládajících z hradu okolí Ohře, předpokládat zbytky přístavby k paláci. Zachové přízemí i s probořeným stropem se mu podařilo odkrýt a zaměřit. Výkopy i štola byly ale brzy zasypány a z celého objektu čněly jen zbytky trámů a podpěrných kůlů. V lednu 1932 začalo proto na podnět ředitele archivu a muzea dr. Siegla nové pátrání po místnosti s arkýřem. Při výkopu byly nalezeny zbytky základního zdiva celého Gordonova domu a rohový přízemní prostor i s nalezeným krbem bylo možné bezpečně identifikovat jako hledanou místnost. I dnes je u návštěvníků hradu při pohledu na hromady kamenů zapotřebí jisté fantazie, aby si mohli utvořit obraz 25. února 1634: Byla to sobota před masopustní nedělí, a i když bylo deštivé počasí s hrozným větrem, byl to pořád den plný dobrých důvodů k oslavě. Frýdlantský vévoda, který přijel do Chebu i se svým doprovodem již v pátek odpoledne, se zde sice dozvěděl, že je sesazený z velitelského místa a stal se tak prakticky psancem vydaným na milost a nemilost svým plukovníkům, ale nezbývalo mu nic jiného, než společně se svými věrnými důstojníky Trčkou, Ilovem a Kinským věřit, že se jim podaří získat větší část vojska na svou stranu a z opevněného Chebu vyjednávat, případně rozhodnout další postup proti císaři ve svůj prospěch. Ilov se proto ještě v sobotu dopoledne ujistil přísahou věrnosti Valdštejnovi u velitele Gordona a plukovníků Butlera a Leslieho, kteří měli v okolí Chebu své vojáky. Jisti si jejich podporou přijali Kinský, Ilov a Trčka se svým sekretářem Niemannem s radostí pozvání na večeři na hradě. V šest hodin večer přijeli všichni v jednom kočáře na hrad. Gordon je uvítal a zavedl do oné později tak úporně hledané místnosti s arkýřem. Dřevem obložená, příjemně vytopená místnost, stoly plné jídla a pití – to vše vytvářelo dobrou náladu a pohodu. Hostina mohla začít. Ani jeden z valdštejnských ale netušil, že usměvaví a přátelští plukovníci Gordon, Leslie a Butler již včera připravili přesný scénář jejich zabití, neboť žádostivost, chtivost slávy, moci i peněz byly pro ně důležitější než stavovská čest přísahy. Netušili, že během odpoledne bylo 33 Butlerových dragounů tajně vpuštěno do hradu a rozděleno do skupin vedle hodovní síně, že dalších 70 irských vojáků obsadilo hrad a brány. Netušili ani během hostiny, že Leslie nechal zvednout padací most a uzavřít obě hradní brány. Asi po hodině bezstarostného a bodrého hodování byla past uzavřena a spiknutí plukovníků vstoupilo do závěrečné fáze. Leslie dal prostřednictvím pážete znamení z vedlejší místnosti vyběhl se zbraní v ruce major Geraldin se šesti dragouny. „Kdo je dobrý císařský“, křičel a tři spiklenci okamžitě vyskočili od stolu a odpověděli smluveným heslem k útoku: „Ať žije Ferdinand!“ Než se Valdštejnovi generálové stačili vzpamatovat, vyhrnuli se z druhých dveří další dragouni a všichni je začali bodat a sekat. Kinský byl zabit ještě za stolem. Trčka a Ilov se dostali ke zbraním rozvěšeným na zdi a začali se bránit. V nastalé bitce byl převržen stůl, rozbíjena okna a zmatek a křik doprovázel bojový výjev. Ilov byl ubit v místnosti, raněný Niemann uprchl do sousední kuchyně a tam byl dostižen. Nejdéle bojoval Trčka, probil se na chodbu a tudy na nádvoří. Tam byl zastaven irskými dragouny. Když odpověděl na hradě již neplatícím Valdštejnovým heslem, byl nemilosrdně ubit. Zdivočelá, vraždící soldateska během několika minut dokončila své dílo a hodovní síň s arkýřem hostila již jen mrtvoly zavražděných. První část spiknutí byla ukončena a nedůležitá hospodářská přístavba paláce se jako Gordonův dům měla stát přitahujícím i odstrašujícím místem chebského hradu.

(Boháč 1983)