Kostel a klášter dominikánů

Nejstarší dominikánský kostel, postavený v letech 1294 až 1296, během třicetileté války s celou budovou kláštera zchátral natolik, že se roku 1642 část kláštera zřítila. Trvalo to ale ještě mnoho let, než dobové poměry dovolily pomýšlet na novostavbu. Teprve začátkem sedmdesátých let 17.století povolil městský magistrát veřejnou sbírku, která – posílená jinými příspěvky, zejména značným darem na stavbu kostela od císaře Leopolda I. v roce 1673 – 30.srpna 1674 umožnila položení základního kamene nového dominikánského kostela a krátce nato také začátek znovupostavení budovy kláštera. Obě budovy byly postaveny v letech 1674 až 1688. Domněle byl tenkrát v Chebu jako tvůrce a stavitel kostela, který byl vysvěcen roku 1689 regensburským biskupem Albrechtem hrabětem z Warttenbergu, činný opevňovací stavitel Abraham Leutner. Při znovupostavení nového dominikánského kláštera došlo k přeorientování půdorysu tak, že vchod byl nyní přemístěn do Kamenné ulice. Zde vede z ulice, stoupající k náměstí, dvojstranné schodiště k pěkně vyzdobenému kamennému portálu kostela, nad nímž je jako poděkování za dar na stavbu kostela, který dal k dispozici císař Leopold I., umístěna v kameni vytesaná císařská dvojitá orlice. Dříve se na této východní straně kostela nalézal chór, zatímco vchod, přístupný z Dominikánské ulice vedoucí z Jánského náměstí do Kamenné ulice, byl umístěn na západní straně chrámu Páně. Kostel tvoří velký podélný prostor, dále rozdělený dvěma úzkými postranními loděmi, který končí v kopulovité apsidě pro hlavní oltář. Obraz původně barokního, později ale v novorománském slohu přestavěného hlavního oltáře namaloval Jean Claude Monno v roce 1702. Kazatelna na pravém vstupním pilíři k oltářnímu chóru, překypující v barokním stylu, stejně jako vedlejší oltář sv.Jana, postavený naproti na stejném místě, byly vytvořeny chebským sochařem Christophem Langem roku 1754 resp. 1766. V obou postranních lodích se nacházejí ještě další oltáře, vesměs v barokním stylu. V nice jedné z těchto postranních lodí, označené jako Mariánská kaple, je vystaveno v pozdně barokním zarámování vyobrazení Matky boží s mrtvým synem na klíně (pieta), které pochází z druhé poloviny 14.století a přes přetvoření truchlivých obličejových rysů provedeného v rámci „restaurování“ v pozdější době, nechává znát silné umělecké výrazové formy pozdně středověké mystiky. Chebské vyobrazení panny Marie s mrtvým tělem páně, které ukazuje Krista s napřímenou horní částí těla, patří ke staršímu typu tohoto druhu plastik vůbec. V jednom rovněž barokním postranním oltáři dominikánského kostela stojí postava Marie s dítětem, pocházející z druhé poloviny 15.století, bohužel také nově upravená, která svým druhem a vedením linií dalece přesahuje průměrnou úroveň plastik, obvyklých v této době. Současně s dokončením dominikánského kostela byla započata znovuvýstavba nové klášterní budovy včetně sladovny. Její část byla dokončena teprve roku 1720 stavitelem Andreasem Burglerem, neboť muselo být nejdříve koupeno a zbouráno několik domů v Kamenné ulici. Sem vestavěné velké refektorium bylo během války o dědictví rakouské i v době napoleonských válek používáno jako lazaret. Obsáhlá klášterní knihovna a archiv kláštera byly v rámci zrušení chebského dominikánského konventu v roce 1936 převedeny do dominikánského kláštera v Plzni.

(Sturm 1952,310)

První gotická stavba novou barokní výstavbou úplně odstraněna, jen bývalý hlavní portál se svým prostým profilovaným rámem s lomeným obloukem na západě v Dominikánské uličce ještě zachován. Podle vyobrazení na starých pohledech na město vyráží do výše strmá střecha nad nízkým mnohoúhelným uzavřeným kúrem s vysokou špičatou věžičkou. Barokní stavba otočena o 180° směrem na západ. Vchod ke Kamenné ulici; dvoupatrové průčelí bez věže s třírohým štítem členěným plochým pilířem ve stěně na tři osy. Holá stěna oživená třemi výklenky pro sochy (sv. Václav uprostřed), po stranách pruhované voluty, střední okno a portál z hrubého kamene oživen štítem s neuzavřeným středem nad korintskými sloupy. Toto bylo korunováno plochým kamenným reliéfem, který nese dvouhlavého orla k octě daru císaře Leopolda I. Zachovány bohatě vyřezávané dveře vchodu. Jednolodní kostel s pilíři, stojícími mezi kaplemi. Pilíři dělen na tři páry kaplí, které se otvírají ve velkých okrouhlých obloucích a na zadní stěně jsou osvětlovány oválnými okny. Daleko přečnívající průběžně zalomené trámoví dělí vysokou arkádovou stěnu od pásma klenby. Valená klenba členěná pásy, mezi tím rozřezávají segmentová oblouková okna hluboce klenutí pravoúhle k ose. Mnohoúhelný kúr, lehce vtažen, členěn pilastry, převýšená okna s kulatými oblouky s pravoúhlými zářezy až k vrcholu klenby. Arkádová vnitřní vysoká stěna oživená částečně figurálním štukem: uvnitř geometrického rámu kartuše ve formách srdce se symboly evangelistů, Ježíše a Marie provázené girlandami a vavřínovými věnci. V arkádových obloucích rostlinné ornamenty. Východní kapelní pár se stěnami zdobenými štukem. – Hlavice pilastrů: Hlavičky andělů mezi rostlinnými ornamenty akantu a růží. Velcí štukoví andělé nad trámovím na triumfálním oblouku. Pohyblivá výbava obnovena v 2. polovině 18. století, gotické upomínkové obrazy částečně použity. Hudební kúr s parapetem štukován jemnými mušlovými kartušemi; podklenut valenou klenbou s pravoúhlými zářezy. V presbyteriu oratoře s podobně štukovanými parapety a dřevěnými rokokovými mříženi. Kazatelna (1754) a oltář sv. Jana Nepomuckého (1766) na triumfálním oblouku postaven jako protiklad šikmo před pilíř. Obé od Christopha Langera. Přehojně postav, rostlinných ornamentů ve slohu rokoka, lehce lidově. Hlavní oltář Původní oltářní obraz od Jeana Clauda Monno z 1702 byl připojen 1880 k novorenesančnímu oltáři. Oltáře v lodi se hodí dobře do výklenku kaplí za použití oválného okna ve výtahu. Severní strana: oltář Růžencové královny (1730). – Mariánský oltář, Anna a Jáchym před obrazem Madony (střed 18. století); těžká pilastrová architektura s oválným paprskovým věncovým výtahem, obzvlášť kvalitní sochy, asi od Christopha Langera. – Zasnoubení Marie (před 1700). Jižní strana: Dva oltáře řádových světců z oltářního obrazu a postranní sochy: oltář sv. Jana Nepomuckého, 1754 od Christopha Langera, oltář Vinzenze z Ferrary, kolem 1740 od Melchiora Dietricha. – Oltář Svatého kříže (kolem 1700), prostorově koncipovaný sloupový oltář se sochami. Lavice a varhany z rokoka. – V kapli na jižní straně pod hudebním kúrem rokoková malba ze života Krista, v oltáři dříve řezaná Pieta z 1350 mezi barokními anděli (dnes v Galerii gotické plastiky). Klášter Hlavní část postavena 1688-1689, údajně po přestávce ve stavbě teprve dokončena 1720 Andreasem Burglerem. Třípatrový trakt ve třech křídlech, na jihu napojen na kostel, s vnitřním dvorem. Barokní průčelí bez ozdob ke Kamenné ulici s portálem ve střední ose, korunováno sochou zakladatele řádu v rámci ve výklenku. Na severu hospodářské křídlo se střešním výstupkem, na východě křídlo s klášterními celami, na západě kuchyně a refektář, na jihu podél Dominikánské ulice úzké křídlo s celami, uzavřené v patře dřevěným loubím (obnoveno). První patro hlavní budovy uzavřeno v severozápadním rohu schodištěm. Tam dvoupatrová chodba s plochým kazetovým stropem, členěným pilastry; dvouposchoďové arkády ke klenuté chodbě 2. patra a k ploše krytému 3. poschodí, obě dosažitelné přes samostatné vchody na schody. V 2. poschodí bývalý sál knihovny s bohatě malovaným stropem, domněle od Eliase Dollhopfa. V iluzorním stropním zrcadle zobrazení krále Šalamouna a královny ze Sáby. Na stropě ztělesnění umění a vědy, na ilusionistických konzolách obrazy s atributy sv. Dominika z Calernega (zakladatel řádu), psa s hořící pochodní v hubě a červenou hvězdou. Představuje osvobození zajatců údajně vztahující se na sv. Dominika ze Silosu. Dveřní a okenní rámy jsou malovány. Pohyblivá výbava se nezachovala. Klášterní výbava částečně vyřezaná Wilhelmem Fischerem. Některá díla se nedají určit, protože se zachovala jen bohatě vyřezávaná vstupní brána a výbava sakristie z konce 17. století. Ostatní předměty byly 1936 při zrušení kláštera převezeny do dominikánského kláštera v Plzni.

(Kunst 1992,590-591)